Po domluvě, která tentokrát netrvala ani tak dlouho jako bývá v našem klubu obvyklé jsme se dohodli, že zase vyrazíme kouknout do lomu v Blansku a na raky na Šošůvku.

Účast jak už to v posledních letech bývá rozhodně nebyla přislíbená v hojném počtu – Já coby moravák byl u našich a Mojšl s Drakem že přijedou. Domluveno.

Kluci že vyjedou z ,,Bene“ tak okolo 8:30, tak s klidem v neděli ráno vyrážím na ryby, ještě se nestalo, aby byl dodržen termín odjezdu, když se nad tím zamyslím, tak se nám ještě nestalo aby byl dodržen jakýkoliv termín. V pohodě se věnuji rybaření a jen pro kontrolu volám něco po deváté jak to vypadá, odpovědí mi je ujištění že se za chvíli vyráží a v 10:30 jsou u nás, ale na to jim neskočím. Doma se ukazuji něco před zmiňovaným termínem, poklidím věci na ryby, nachystám věci na potápění, najím se, spravím střechu, postavím stodolu a konečně přijíždí kluci. Ani se moc nezdržujeme a vyrážím svým autem jako předvoj na Blansko, kluci mne následují – tady chci napsat, že jedu velice pomalu a opatrně, neboť Mojšl má : ,, Naložíno“ jak říkají kamarádi z Cajzlštatu a tak cestu do Blanska k lomu u trati zdolávám na mne v rekordně pomalém čase. V Blansku zkusíme nejprve viditelnost vody revoluční, ale zcela scestnou Pláničkovou metodou spočívající ve vhození padesátihaléře do vody ( dřív jsme z důvodů úspor používali 10-ti a 20-ti haléře než byly zrušeny ) a hrubém odhadu viditelnosti při potápění mince.

Pláníčka Metod - prokázala, jak je později ukázalo mylně viditelnost cca 4 metry, tak hurá do neoprénům Já a Mojšl do sucháčů, Luboš do mokrýho. Při oblíkání a zavěšování výstroje zjišťují, že příroda není zas tak chytrá a nadělila potápěčům o několik končetin míň něž by bylo potřeba, tak na sebe postupně navěšuji mimo žaketu a standardních věcí decometr, kompas, světlo a foťák, teď už jenom zvládnout přesun přes koleje a minout všechny vlaky. Díky zpoždění které kluci měli byl už pravidelný rychlíkový spoj Brno-Žďár dávno pryč a z pomalých nákladních vlaků strach nejde, těm při naší fyzické zdatnosti hravě zdrhnem a tak přeskokem zdoláváme několikery koleje a hurá do vody – moravská sekce zase první – jak to Ti hoši dělají??? Pomalu se chystám ponořit, Mojšl skoro taky, jenom Drak cosi pořád kutí na břehu, pořád si povoluje, nebo utahuje masku, dokud mu nepraskne řemínek.

A co teď??? Na tomto místě nutné, i když mi to dělá značné potíže vyzdvihnout naprostou připravenost moravské sekce, která okamžitě posílá svoji drahou polovičku, která se účastnila ponoru jako přihlížející přes koleje do vozidla, kde samozřejmě mám masku náhradní.

Tak snad už vše OK a jdeme nato – plán ponoru byl že já jako místní a navíc s foťákem půjdu první a ostatní z mnou. Ihned po zánoru zjišťuji, že: ,,Plánička method“ opět neslavila úspěch, viditelnost tak na 2 metry ještě klesá v nejhlubším místě lomu, kde se otáčím, kroužím baterkou, vidím kluky, nezbytné OK – my stejně jiný signál neznáme a valím okolo menšího lomu, je tam takový jako by lom v lomu, kde je asi o 6 metrů větší hloubka. Udělám kolečko podle kompasu, na konci se otočím a - nikdo nikde, no nic, plavu ke stěně a vynořím se, tak nikdo nikde, chvíli čekám, ale na větrem zvlněné hladině nejdou vidět bubliny, tak se zanořuji a jedu solo ponor v hloubce okolo 4-6 m. Byli jsme domluvení, že pojedeme okolo lomu na pravou ruku, v nějaké hloubce se mi zdá voda mírně zkalenější a myslím si, že kluci potom co jsme se ztratili asi už jeli přede mnou, to se mi po výnoru potvrdilo. Cestou si v kalné vodě fotím nakladené jikry,
dopravní značku :,,Dej přednost v jízdě“, okouna, který vyloženě nespolupracoval, takže mám jenom: ocas bez hlavy, ta je za větví, okoun mizí v dáli a dáli bez okouna. A vůbec jsem zjistit, že se ryby nerady fotí, tak jsem zkoušel vyblejskout něco co neuteče, pařez,
větve, kus vyhýbky, pařez, atd.
Ponor krásně a příjemně ubíhal, podle kompasu jsem už měl ale být u konce, vynořuji se a v tu samou chvíli se vynořuje i Mojšl asi metr ode mne - tomu říkám naplánovaný ponor. Mojšl se ptá jak se mi to líbilo, odpovídám, že hned jak se mi ztratili bylo to perfektní a za společného smíchu přeskakujeme koleje. Jenom částečně složíme výstroj a valíme na Šošúvku. Ne zcela záměrně nejedu nejkratší cestou a tak do cíle dorážíme z nám dosud neznámého směru, ale nadšeni nad krásou širokého okolí Moravského Krasu.

Ještě před odjezdem z Blanska se nechal Mojšl slyšet, že by voda na Šosůvce musela být čistá jak křišťál, aby tam vlezl a opravdu, voda se ze břehu zdála být na zdejší poměry velice čistá, což potvrdila naprosto lživá a scestná Pláničkova metoda – na nejbližší schůzi rozjedu diskuzi proč ji vůbec používáme. A valíme do neoprenů. V klidu se s Mojšlem oblíkáme, když v tom se ozve takřka nelidský řev Draka: ,, ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ a kupuju sucháč, tadyty mokrý tanga to je v hajzlu.“ Chichi, chudák lezl do mokráče a oblíkal si plavky. O další humornou vložku se postaral Mojšl, který se oblékl a začal popohánět Draka, aby mohl zavřít auto, když mu dost vynadal, tak zjistil, že si nechal klíčky v podobleku, chvíli se rozcvičoval a pak rozepnul sucháč a jal se lovit klíče, vypadalo to jako když se splaší zmije. Pochvíli zjistil, že levou rukou si do pravé kapsy nesáhne a se slovy: ,, Šak je tady Stáňa.“ ( nevěděl jsem jak nepostradatelnou mám partnerku ) to vzdal. A hurá sešupem do vody. Zase jsme byli s Mojšlem zanoření a Drak nikde až po chvíli nás dohnal a plaval nějak divně nosem dolů. Voda byla s viditelností tak na 1,5m do čtyř metrů hloubky, potom na hmat. Chvílemi jsme se ztráceli a zase nalézali, ale pár raků
jsme přece jenom viděli i v tak kalné vodě. Ještě jsem se snažil vyfotit pár okounů, ale byli šíleně rychlí a totálně odmítali spolupracovat.

Po výnoru zjišťuju, že Drak je už u auta a řve na mne:,, To tam ani nepiš“ nevím co, ale stačí chvilka a zjistím, že si zapomněl olova v autě. Se smíchem se převlékáme a vyrážíme na Brno k obědu. Zde nastal malý problém, neboť pánové z čech si nedokázali přeložit jídelní lístek psaný v hantecu, Drak to vyřešil jednoduše tím, že oznámil číšnici, že si dá to co já, ale asi mu to moc nechutnalo, protože to neustále házel pod stůl. Po pozdním obědě se loučíme a vyrážíme odděleně na Prahu.

Kaze